HRY 2014
Celotáborová hra na téma Turnaje a Hry. Každý turnaj se odehrával v jiném městě. Kromě toho každý den také proběhla jedna hra ze série Game Book.
Tento rok byly 3 skupinky po 6 dětech. Věk 7-15 let.
- Býčí zápasy - Madrid
- Gladiátorské hry - Řím
- Olympiáda - Istanbul
- Sumo - Tokio
- Vozembal - Moskva
- Rytířské klání - Praha
- Fotbal - Paříž
- Famfrpál - Londýn
- GAME BOOK
V Madridu se skupinky utkaly v různých disciplínách býčích zápasů. Celková doba hry pro 18 děcek bylo zhruba hodina a půl.
Na první dvě bylo potřeba vyznačit cca 50m dlouhou trať z obou stran ohraničenou provázkem.
Běh před stádem rozzuřených býků:
Na začátku dráhy stálo připravené stádo rozdivočelých býků (jedna ze skupinek). V ulici Madridu (ve vyznačené dráze) startoval španěl (jedno z dětí nějaké jiné skupinky). Startovní čára pro španěla byla podle věku cca 5-15m před startovní čárou býků. Na povel všichni vyběhli. Býci se snažili španěla dohonit a rozdupat, španěl se snažil proběhnout cílovou čárou nedostižen. Měřil se čas, pokud býci španěla dostihli, ten dostal penalizaci. Disciplína se vyhodnotila podle rychlosti.
Běh býka koridorem toreadorů:
Nyní jednotlivci ze skupinek představovali býka, který běží mezi toreadory s oštěpy. Býk opět běžel připravenou dráhou. Každý z toreadorů měl jeden míček (oštěp) a jeho úkolem bylo trefit běžícího býka. Býk nesměl zastavit a musel proběhnout dráhu od začátku do konce. V disciplíně se počítal počet zásahů. Čím méně, tím lépe.
Souboj býka s toreadorem v aréně:
Tato disciplína se odehrávala v kruhové aréně vyznačené provázkem. Hlavní vedoucí představoval toreadora, děcka představovaly býka. Toreador za pokřiku "Toro" dráždil býka červeným nafukovacím balonkem přivázaným na konci hůly. Úkolem býka bylo mu tento balonek co nejdřív prasknout. K tomu používal rohy (jiná hůlka s připevněným špendlíkem na konci). Disciplína byla opět na čas a tato děcka bavila ze všech tří nejvíc.
Gladiátorské hry sestávaly ze dvou disciplín. Závod koňských spřežení - essedariů v cirku a souboj gladiátorů v Koloseu.
Závody koňských spřežení:
Na tuto disciplínu jsme měli vyrobené dvě káry ze starých koleček a prken. Každá kára představovala jedno spřežení.
Všechny děcka se vystřídaly v roli vozataje, zbytek skupinky vždy představoval koňské spřežení. Závodilo se po dvou na vyznačené dráze a měřil se čas.
Souboj gladiátorů:
V Koloseu (kruh vyznačený lanem) se proti sobě vždy utkaly dvojice gladiátorů z různých skupinek. Každý gladiátor měl zavázané oči a v ruce gladius - pěnový meč. Před začátkem každého souboje na život a na smrt pozdravili Caesara slavným gladiátorským pozdravem: "Ave Caesar, morituri te salutant." A pak se rozpoutal boj. Měli po slepu, jen za použití sluchu, zasáhnout mečem protivníka. Hrálo se na tři vítězné pro každou dvojici. Do výsledků se pak počítalo vítězství nebo prohra gladiátora z jednotlivých skupinek. Tato disciplína měla mězi děckama úspěch.
V Istanbulu se odehrála víceméně klasická olympiáda o různých disciplínách. Sprint, hod oštěpem, hod diskem, skok do dálky, střelba ze vzduchovky, střelba z airsoftové pistole, silové disciplíny, závod v pytlech, závod kajaků (děcka seděly na kářa a mohly se odrážet jen klackem) a další...
V Tokiu se zápasnící utkali ve dvou disciplínách.
Sumo:
Proti sobě v kruhovém ringu stáli dva zápasníci sumo. Každý z jiné skupinky. Jejich úkolem bylo vytlačit protihráče z kruhu. Aby to neměli tak snadné, byli zavázání do tlustých molitanů a paže měli namazané olejem, aby jim to pěkně klouzalo.
U této disciplíny jsme si užili plno legrace a křiku.
Přetahování lanem:
Každý z dvojice sumo bojovníků, stále zavázaný v molitanech, stál na vratkém špalku a držel jeden konec lana. Na povel měli začít oba tahat. Ten, kdo se první dotkl země, prohrál.
Vozembal je směs floorbalu a stolního fotbálku. Hraje se s balonem na klasickém obdélníkovém hřišti na branky. Balon se smí postrkovat jen holemi (místo floorbalových hokejek děcka měly dřevěné hole, které si našly v lese a upravily). Hřiště je rozdělené na tři stejně velké části. Týmy se také rozdělí na tři části - nám to krásně vyšlo po dvou. Každá dvojice pak hraje v jedné ze tří částí hřiště a nesmí běhat do jiné. Do jiné části hřiště si směli jen nahrávat míč. Celou hrací dobu "čtvrtiny" tak každá dvojice mohla hrát jen ve své třetině. Když se střídali mezi čtvrtinami, mohli se na hřišti přeuspořádat. Kdo bude bránit, kdo bude útočit a kdo bude ve středním pásu. Do jiných pásem hřiště se nesmělo hrát ani s hokejkami. Tedy balonu se mohli dotkout jen hráči toho pásma, ve kterém právě balon byl.
Praktická poznámka: děcka se dřevěnými holemi mydlili hlava nehlava a během pár minut jsme měli několik brečících dětí. Takže jsme pak hole zrušili a hráli normálně nohama jako při fotbale (což se většině nelíbilo). Vhodné by tedy byly klasické floorbalové hole a nějaký lehčí balon. My jsme hráli se starým kopačákem, kterému už bylo jedno, čím se do něho mlátí nebo kope.
Rytířské klání, odehrávající se v českých luzích a hájích, mělo opět několik disciplín.
Tilt - souboj na dřevce:
V této disciplíně se opět jezdilo na koních (kárách), které ovládal jeden rytíř. Rytíř měl rytířskou helmu, v jedné ruce dřevec (vodovodní izolaci) a v druhé vezl na štítu (pokličce) postavený hrnek s vodou. Oba rytíři se na svých koních rozjeli proti sobě (taženi svojí skupinkou) a jejich úkolem bylo srazit soupeřův hrnek s vodou a při tom si uchránit ten svůj. Pokud se minuli, na konci dráhy obrátili své koně a jeli proti sobě znovu. Počítaly se vítězství a porážky.
Praktická poznámka: čím lepší káry budou, tím rovněji pojededou, tím rychleji koně budou táhnout a tím větší zábava a napětí ze hry. Nám bohužel zatáčely a ještě jsme jezdili na nerovném povrchu. I přes relativně pomalou jízdu však nebylo úplně lehké se trefit do soupeře.
Halapartna a meč:
Krátká dráha. Každý rytíř vyběhl s 2,5m dlouhou halapartnou podél nataženého provázku. Na provázku vysely kruhy, které měl rytíř na halapartnu posbírat. Jakmile doběhl na konec provázku, odhodil halapartnu, popadl obouruční meč a tím měl za úkol useknout vysící hlavu na laně (prasknout balonek naplněný vodou). Počítal se jednak celkový čas (těm menším trvalo i přes minutu, než se jim podařilo tupým dřevěným mečem balonek s vodou prasknout) a jednak počet nasbíraných kruhů na halapartně.
Praktická poznámka: kruhy jsme měli vyrobené z drátu a na provázku jednoduše navěšené. To se ale ukázalo jako ne úplně dobré řešení. Kruhy se buď zasekávaly a nebo padaly.
Lukostřelba:
Co víc dodat.
Souboj rytířů na meče:
Každý se utkal s Bílým rytířem (hlavním vedoucím). Vyzbrojeni mečem, štítem a helmou se hrálo na život a na smrt. Jeden zásah do těla.
Fotbal. Aby to nebyla taková nuda, tak se hrálo se dvěma balony a dvě dvojice z každé skupinky byly k sobě svázány za paže a nohy. Dva nejmladší z každé skupinky mohli hrát sami za sebe bez toho, aby byli svázáni k sobě. Ti také hodně rozhodli o výsledku hry. Skupinka, které většinou končila ve hrách jako poslední, v tomto fotbalu ostatní úplně rozdrtila. Šikovné starší holky totiž byly svázány k sobě a malí kluci, zvyklí hrát fotbal, je pak snadno obehráli.
Celotáborová hra byla zakončena v Londýně, mistrovstvím světa ve Famfrpálu. Pravidla famfrpálu lze najít všude po netu.
Snad jen úpravy pro naše potřeby. Branky jsme vyrobili tak jak mají být. Kulaté z drátu, připevněné na kůlech. Ač jsme se obávali o jejich životnost, obstály na výbornou. Děcka samozřejmě létaly na košťatech, které si vyrobily. Neměli jsme brankáře. Jen útočníky, chytače a odrážeče. Chytat mohli všichni útočníci.
Zlatonku nenašlo žádné družstvo - skleněnka se v trávě blbě hledá :-)
Kdo zná tištěné gamebooky, ví jaký je jejich princip. Stejný postup jsme aplikovali na skutečné hry. Hráč přijde na stanoviště a přečte si co se tam děje nebo kde je. Na konci má na výběr několik možností co udělá dál. Podle toho, kterou možnost si vybere je pak poslán na další stanoviště a sám hráč si tak určuje, jak se odvíjí příběh, který hraje. Takovýmto postupně rozvětvujícím se pavoukem se hráč musí prokousat až k cíli.
Hráli jsme celkem 7 těchto gamebookových her. A protože je potřeba na tyto hry mít vytisknuté lístečky, přikládám rovnou soubor, kde mám vše připravené pro tisk. V souboru je i popis her a případné další poznámky.
Děcka si pochvalovaly GameBook 3 - indiáni u ohně.
GameBook 4 byl hodně náročný i pro vedoucí.
GameBook 5 všechny bavil, byla to jednoduchá noční hra hlavně pro malé děti.
Docela zajímavá hra GameBook 6 - roboti a programy, ale spíše až pro starší děcka.
V GameBooku 7 - Měsíc všechny bavilo poslední stanoviště Minové pole.