HRY 2015
Celotáborová hra na téma Konkláve. Tento rok byly 3 skupinky po 5-6 dětech. Věk 7-16 let.
- Majáky
- Byrokracie
- Mnich a klášter
- Evangelium
- Obrazec
- Barbaři
- Tvrze
- Zpráva
- Saracéni
- Relikvie
- Kříže
- Stavba chýše
- Plížení přes území
- Koření
- Inkvizice
- Malíři
- Pakani
- Malomocní
Popis celotáborové hry KONKLÁVE
Každá skupinka na táboře představuje jeden národ. Francouze, Němce a Italy.
Hlavní vedoucí tábora představují papežskou kurii (to je ústřední administrativní a soudní orgán Svatého stolce, který slouží papeži ke správě věcí katolické církve). Všichni hlavní vedoucí jsou kardinálové.
Cílem každého národa je postavit Bohu co největší a nejhonosnější katedrálu, ve které pak bude sídlit papež. Vyhrává ten národ, kterému se podaří postavit nejlepší katedrálu.
Abyste mohli katedrálu postavit, potřebujete co nejvíc kamene, mramoru, zlata a dalších surovin, které si můžete nakoupit za zlato.
To získáte v různých taženích, výpravách a misích. Záleží jen na vás, jak budete úspěšní a jakou katedrálu postavíte.
Buly
Ve stavbě katedrály může výrazně pomoci papež. Přeci jen to bude místo jeho úřadu. Papež totiž může vydávat papežské buly. Papežská bula či krátce pouze bula (z latinského bulla) je v katolické církvi označení pro výnos, který se týká důležitých právních aktů papeže, jenž je vyhlášen slavnostní formou a opatřen pečetí.
Papež může bulou ovlivnit průběh mše a modliteb. Průběh dne v církvi, věci týkající se kněží, biskupů, arcibiskupů a kardinálů a dokonce celých národů. Církevních staveb i všech lidí v církvi. Papežské pokladnice, výše desátků a mnoho dalších věcí.
Národy mohou papežovi dávat návrhy na buly. Papež je ovšem nestranný a buly musí vydávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Papež musí svoji bulu předložit ke schválení papežské kurii. To může učinit kdykoliv. Předkládá se na zvláštní listině. Pokud ji kurie schválí, papež ji opatří svojí pečetí a pak bulu slavnostně vyhlásí a to ráno při papežské audienci, před obědem nebo večeří. Jeden papež může vyhlásit nejvíce 3 buly, pokud na ně bude dostatek zlata v pokladnici.
Za bulu je totiž potřeba zaplatit kurii z papežské pokladnice. Všechny národy přispívají do papežské pokladnice každý den rovným dílem, který je nyní stanoven na 3 zlata. Cenu buly stanovuje po jejím posouzení papežská kurie.
Financování papežské pokladnice
Každý národ přispívá do papežské pokladnice 3 zlata denně a to večer ihned po konkláve. Národ, ze kterého pochází současný papež, navíc přispívá 1 zlato na papežskou kurii, které jde také do papežské pokladnice. Pokud ovšem chce papež vydat bulu a v papežské pokladnici na ní není dostatek zlata, mohou na tuto bulu přispět i národy, a to až do výše 50% její ceny.
Papež
Papež je volen do svého úřadu při slavnostním konkláve, které se sestává z kardinálů všech národů.
(Konkláve bude na našem táboře probíhat každý den večer. Jeden den tedy přestavuje několik let pontifikátu jednoho papeže.)
Je tedy zájmem každého národa, aby měl před konkláve co nejvíce kardinálů.
Každý táborník je na začátku pontifikátu papeže (po konkláve) jáhen. Musí se tedy stát postupně knězem, biskupem a pak kardinálem, aby mohl na konkláve za svůj národ usilovat o papežský stolec. Všechny církevní stavy jsou odlišeny doplňky oděvu.
Podmínky jak se dostat na vyšší post:
|
jáhen |
jáhen je každý hned ráno |
|
kněz |
Musí být vzdělaný. Musí znát dobře bibli, ekumenismus i všechny církevní náležitosti. Je potřeba, aby dobře zodpověděl jednu otázku, kterou dostanou všichni hned po konkláve. |
|
biskup |
Jeho největším krédem je služba. Biskup si sám zvolí jak poslouží ostatním lidem, nechá si úkol schválit papežskou kurií a po jeho splnění může být vysvěcen na biskupa. |
|
kardinál |
Žije pro to, aby se obětoval pro ostatní. Kardinálem se může stát každý biskup, který složí těžkou zkoušku udělenou papežskou kurií. |
|
papež |
Je zvolen během konkláve ostatními kardinály. Papežem se může stát jen bezúhonný kardinál (není na seznamu trestů). |
Papežské výsady a povinnosti
výsady – nemusí na rozcvičku
- při nástupu stojí vedle papežské kurie
- při obědě dostane navíc zákusek
- při večerní modlitbě sedí na papežském stolci
povinnosti - musí být na slavnosti ustrojen (nástup, jídla, večerní modlitba)
- vede večerní modlitbu
- i všechny ostatní modlitby, kde může jednou za svůj pontifikát určit zástupce
Jak probíhá skupečné konkláve
Aktuální pravidla konkláve shrnul a upravil roku 1996 Jan Pavel II. Zúčastnit se konkláve je povinností všech kardinálů, kteří v den smrti nebo odstoupení papeže nepřekročili věk osmdesáti let (hranici stanovil papež Pavel VI. v roce 1970), maximální počet volitelů je však 120. Sejít se musí 15 – 20 dnů po papežově smrti či odstoupení. Teoreticky může být papežem zvolen jakýkoli muž - katolík, tradičně je však úřad svěřován kardinálovi.
Jan Pavel II. v roce 1996 rozhodl, že pokud jsou tři série skrutinií (33 - 34 hlasování) bezvýsledné, pak postačí pro zvolení prostá většina hlasů. K uplatnění tohoto pravidla nikdy nedošlo, v červnu 2007 ho Benedikt XVI. zrušil - podle nového pravidla se v dalších hlasováních automaticky hlasuje o 2 nejúspěšnějších kardinálech posledního skrutinia třetí série a je třeba získat 2/3 hlasů.
Hlasování probíhá v Sixtinské kapli a dohlíží na ně kardinál - komorník (camerlengo). Ráno, v den, kdy konkláve začíná, začíná bohoslužbou v chrámu sv. Petra. Odpoledne se kardinálové v procesí odeberou do Sixtinské kaple. Složí zde přísahu mlčenlivosti a poté ceremoniář přikazuje tzv. Extra omnes („všichni ven“). Ti, kteří se volby neúčastní, musí kapli opustit, dveře jsou uzavřeny a volba začíná.
Kardinálové hlasují, jedí a spí v uzavřeném prostoru až do doby, kdy je zvolen nový papež. Jakýkoli kontakt s vnějším světem je zakázán s výjimkou naléhavé lékařské pomoci. Jsou odstraněny všechny televizní a rozhlasové přijímače; dovnitř se nesmí dostat žádné noviny nebo časopisy, zakázané jsou také mobilní telefony. Konkláve se zúčastňuje i pomocný personál, zajišťující úklid, stravování i případnou lékařskou péči. Tito lidé také skládají přísahu mlčenlivosti, avšak kardinálové ani s nimi nesmějí hovořit. Během volby přebývali kardinálové původně v prostých celách v Apoštolském paláci, nově pro ně bylo zbudováno poněkud příjemnější ubytování v Domě svaté Marty. To je však stejně jako kaple v celém průběhu konkláve pro kohokoliv nepovolaného uzavřeno.
Odpoledne prvního dne hlasují kardinálové zpravidla jen jednou. Od druhého dne mají vždy dva hlasovací lístky ráno a dva odpoledne. Hlasovací lístek je obdélný a v jeho horní polovině jsou vytištěna slova Eligo in Summum Pontificem („Volím za papeže“). Dole je prostor pro jméno vybrané osoby. Kardinálové musí jméno kandidáta napsat pozměněným písmem, aby je nebylo možno identifikovat, a list přeložit. Potom každý kardinál zvedne viditelně lístek a odnese ho k oltáři, kde je urna přikrytá talířem. Položí svůj hlasovací lístek na talíř a překlopí ho do urny. Tento na první pohled zbytečně složitý způsob byl zaveden proto, aby bylo zřetelně vidět, že kardinál vložil do urny jen jeden lístek.
Po odevzdání všech hlasů se lístky zamíchají, spočítají a rozloží. Když jsou všechny lístky sečteny, zvolá jeden ze sčitatelů jména těch kardinálů, kteří získali hlasy. Jehlicí se propíchne každý lístek tam, kde je vytištěno slovo Eligo - a navléknou se všechny na nit. Po překontrolování jsou hlasovací lístky spáleny. Od 20. století jsou součty hlasů všech volebních kol zapisovány. Listiny se uchovávají ve vatikánském archivu v zalepené obálce, která může být otevřena jen na příkaz papeže.
Jediným náznakem vývoje situace uvnitř Sixtinské kaple je dým z pálených hlasovacích lístků, který je davem na náměstí sv. Petra bedlivě sledován. V kapli jsou před volbou umístěna zvláštní kamínka a komínová roura je vyvedena nad střechu. Při neúspěšné volbě se k páleným lístkům přidávala smůla a tím vznikal černý dým. Pokud byl nový papež zvolen, k posledním lístkům se přidávala mokrá sláma a dým měl bílou barvu. Po zkušenostech z roku 2005, kdy se nepodařilo vyvolat správnou barvu kouře, jímž se signalizuje výsledek hlasování, a kouř měl neurčitou šedou barvu, byla v roce 2013 pro každou barvu kouře určena jiná kamna a barva kouře byla, podle agentury AFP, řízena chemickými přísadami. Pro vyvolání černého kouře se používá směs chloristanu draselného, antracenu a síry, pro vyvolání bílého kouře směs chlorečnanu draselného, laktózy a kalafuny.
K platnému zvolení papeže je nutná dvoutřetinová většina hlasů, jak to ustanovil Alexandr III. Kardinálovi, který jí dosáhne, je položena otázka: Acceptasne electionem de te canonice factam in Summum Pontificem? („Přijímáš své kanonické zvolení za papeže?“). Vysloví-li kardinál souhlas s první otázkou, je mu položena další: Quo nomine vis vocari? („Jakým jménem se chceš nazývat?“) Když si nový papež zvolí jméno, vzdají mu ostatní kardinálové hold a slíbí poslušnost. Papež se pak oblékne do nového, připraveného roucha. Poté zazní z balkonu baziliky svatého Petra tradiční oznámení: „Annuntio vobis gaudium magnum. Habemus Papam!“ – „Oznamuji vám radostnou zprávu. Máme papeže!“. Poté je zveřejněno jeho křestní jméno a příjmení s oznámením jaké papežské jméno bude užívat a nově zvolený papež předstoupí před dav shromážděný na náměstí. Po krátkém projevu udělí tradiční požehnání Urbi et Orbi a tím je zahájen nový pontifikát.
MAJÁKY
Motivace: Plujete na lodi v noci u nepřátelského pobřeží. Jediné, co vás může navádět jsou nepřátelské majáky. Hlídka z těchto majáků vás však nesmí vidět.
Pomůcky: čelovka pro každého vedoucího představujícího maják, šátek na zavázání očí
Na cestě se rozestaví v pravidelných intervalech několik vedoucích, každý s jednou rozsvícenou baterkou, představující majáky. Děcka vyráží ze startovního místa na jedné straně řady a musí projít kolem všech majáků. Každý maják se otáčí různě rychle, na jinou stranu, tam a zpět atd. Děcka si musí vypozorovat jak se majáky otáčí a proběhnout kolem nich tak, aby je neviděli. Pokud vedoucí někoho uvidí, řekne jeho jméno a ten se musí vrátit zpět na start a vyrazit znovu. Děcka nesmí majáky obíhat lesem mimo cestu.
Na cestě může být slepý korzár. Jeden vedoucí má zavázané oči a snaží se probíhající děcka chytnout podle sluchu, takže se děcka musí pohybovat i potichu.BYROKRACIE – rychlost, běhání
Motivace: Aby národ mohl začít stavět katedrálu, musí si vyřídit povolení ke stavbě.
Pomůcky: papíry na potvrzení pro děcka – to se jim na začátku neřekne
Abyste mohli začít stavět katedrálu, potřebujete příslušná povolení. Zajděte si pro ně na biskupství pro povolení stavět katedrálu, na katastrální úřad zapsat stavbu do katastru a ke starostovi k povolení ke stavbě na území města. Vyhrává skupinka, která bude mít povolení jako první. Neřekneme jim na začátku, že budou potřebovat papír a tužku. Jednak na dokumenty a jednak si můžou psát kde co potřebují.
Předehrou je potřeba připravit přiměřeně složitou síť potvrzení, které děcka budou muset oběhat. Aby například dostali jedno potvrzení, musí získat další dvě atd. Prostě jak doopravském úřadě.
Postřehy z hraní: Ani třináctileté děcka si nedokázaly skupinky zorganizovat tak, aby hru hráli systematicky. Prostě většinou všichni jednotlivě běhali bezhlavě od jednoho vedoucího k druhému a sotva věděli, jaké potvrzení nebo dokument potřebují. Teprve až po pořádné radě si alespoň začali psát názvy dokumetů, kde je sehnat a začali si v tom dělat pořádek.
MNICH A KLÁŠTER – plížení, spolupráce, strategie
Motivace: Původně se hra jmenovala Merida a měli jsme ji hrát na pohádkovém táboře dva roky zpátky. Čas na ni vyšel až letos, takže jsme změnili název a postavy. Také jsme hru zjednodušili, aby byla pochopitelné a hratelná i pro malé děcka.
Mnich musí najít v hustém lese klášter a donést do něho svatou ikonu. Nesmí ho u toho chytit lapkové. Ve složitější verzi byl jeden z lapků silnější a více škodil.
Pomůcky: životy, označení mnicha, papír s klášterem
Každá družinka představuje mnichovi pomocníky a jeden vybraný člověk z družinky přímo mnicha. Začínají na hradě a jejich úkolem je dostat mnicha do kláštera. Klášter je umístěn někde ve vyznačeném území, skupinky ví jak ji poznají, ale vůbec netuší kde je. Takže musí propátrat celé území. Do určitého časového limitu musí klášter najít a dovést k do něj mnicha, aby se tam podepsal (což značí donesení ikony). A vyhraje ta skupinka, které se to podaří jako první. Případně vícekrát, pokud jsou děcka šikovné.
Na začátku si ve skupince vyberou jednoho člena, který bude představovat mnicha. Tento člověk bude mít u sebe nějaké označení, ale tak, aby to nebylo vidět. Třeba papírek „jsem mnich“ v kapse nebo prostě propisku. To pro kontrolu, aby hráči nepodváděli. Ostatní jsou pomocníci, co se snaží mnicha ochránit a dostat jej do kláštera. Všichni společně vyrazí do hracího pole. Terén by měl být hodně členitý, křovinatý a neprůstupný, aby se v něm mohli ukrývat a maskovat. Na tomto území se skrývají nepřátelé.
Jsou to lapkovéi. Jejich počet závisí na počtu dětí. Cca 2. Koho se dotknou, ten musí odevzdat svůj život a vrátit se na hrad pro nový. Pokud chytnou mnicha, tak se celá jeho skupinka vrátí do hradu. Vyberou si za mnicha někoho jiného a můžou jít znovu.
Postřehy z hraní: Děcka si neuvědomily základní věc této hry a to je ta, že mají neomezený počet životů. Takže ztráta života není žádný velký problém, jen se trochu projdou. Místo toho se všichni báli, a místo prohledávání lesa a křovin pořád stáli na cestě a zdrhali při pouhém zahlédnutí lapky kdesi daleko ve křoví.
EVENGELIUM – paměť, rychlost
Motivace: Starému mnichovi vítr rozfoukal jeho úryvky a citáty z bible. Pomozte mu je opět sesbírat.
Pomůcky: lístečky s odkazy do bible, bible – minimálně jedna na skupinku
Příprava: rozházení lístečků po lese
Na určitém území jsou v lese rozházeny lístečky s odkazy do bible, například: 1.Kor. 13:7.
Děcka je musejí najít, zapamatovat si je a běžet do svého domečku. V domečku má každá skupinka alespoň jednu bibli, kde si odkaz najdou, přečtou a opět zapamatují. S tímto zapamatovaným textem pak běží za mnichem a řeknou mu ho i s odkazem. Pokud vše řeknou správně dostane skupinka jeden bod. Vyhrává skupinka s nejvíce body, tedy s nejvíce dobře zapamatovanými odkazy a úryvky z bible. Během hry si nesmí děcka nic zapisovat. Ani odkazy do bible, ani texty. Je na skupince jakou zvolí taktiku. Jestli budou všichni běhat a každý sám bude hledat v bibli, nebo si určí jednoho vyhledávače odkazů v bibli. (Nakonec jsme děckám povolili u bible list papíru.)
V poli samozřejmě běhá několik škůdců a děcka chytají. Pokaždé, když někoho chytí, dají mu přečíst libovolný úsek z bible, aby děcka zapomněly to, co právě nesly v hlavě. Po přečtení ho opět pustí a pokud zapomněl co nesl, musí jít hledat nový lísteček s odkazem nebo se vrátit a znovu si přečíst úryvek v bibli.
OBRAZEC, ILUMINÁTI – hledání, představivost
Motivace: Slavný malíř dostal za úkol vyzdobit strop hlavní lodě kostela nějakou skvostnou malbou. Naplánoval si, co na strop namaluje a začal tím, že si nakreslil záchytné body na podlahu kostela, aby se pak při malování z lešení pod stropem dobře orientoval a nakreslil obraz správně. Jenže malíř, než své dílo dokončil, oslepl a zbyly po něm jen body a jeho značky na podlaze. Vašim úkolem je jeho dílo dokončit a obraz namalovat.
Pomůcky: papír a tužka pro každou skupinku
Příprava: nakreslit tečky obrazce na náměstí
Jedná se o klasickou spojovačku bodů označených číslem. Rozdíl je v tom, že tečky nejsou na papíře, ale jsou nakresleny po celém náměstí, takže je děcka musí najít, správně si je zakreslit do plánku a pak spojit. Skupinky mohou mít buď leteckou fotku náměstí, aby to měly snadnější a měly tam záchytné body, nebo jen čistý papír, což je těžší na odhadnutí vzdáleností a proporcí. Vyhrává skupinka, která má po určitém čase nejvěrnější obraz.
BARBAŘI
Během táborového odpoledne se z nenadání řekne nejstarším děckám, aby se sbalili a připravili na přespání v lese mimo tábor. Mají na to 15 minut. Tato menší skupinka děcek bude představovat barbary, kteří se usídlili na okraji říše a budou se ji snažit dobít.
Kromě osobních věcí a věcí na spaní barbaři dostanou také vlajku, maskovací síť, pilu, provázky/lana a další věci na postavení pevnosti a štítů.
Než vyrazí mají 10 minut na domluvu kdo je velitel a tak. Vyrazí do lesa, kde si sami zvolí, kde si postaví pevnost a tam ji i postaví a opevní. V pevnosti umístí vlajku, kterou musí ubránit do druhého dne. Pokud ji ubrání vyhráli barbaři. Pokud jim ji ukořistí, tak prohráli.
Asi tak 2 hodiny po tom, co barbaři odejdou, se to řekne i ostatním, že na hranici říše se usadila barbarská horda a je třeba ji zničit. Děcka je nejdřív musí najít, protože vůbec netuší, kde barbaři jsou. Až to zjistí, musí těžce chráněnou pevnost dobýt. Je tedy na nich jakou zvolí taktiku. Jestli pevnost najdou tajně, aby o nich barbaři nevěděli, jestli ji budou obléhat nebo na ni přímo zaútočí. Jestli to udělají večer, v noci, ráno. Dostanou meče, štíty, přilbu, dřevce...
Stejně tak barbaři by měli zvolit strategii, měli by neustále víc opevňovat pevnost, držet hlídky, vysílat stráže, dorozumívat se na dálku o nebezpečí atd atd. Mohou si vyrobit štíty, maskovat se.
Boj je klasika míčky a zbraně. Zasažený barbar nesmí 1 minutu bojovat (v pevnosti je vedoucí, aby hlídal děcka a čas). Obránci říše se musí při boji vrátit do bojového tábora, který si zřídí nedaleko tvrze před každým útokem.
TVRZE – bojová
Motivace: Na svém území máte tři tvrze, které musíte ubránit proti nájezdníkům. Sami se naopak snažíte dobít nepřátelské tvrze.
Pomůcky: tvrze, (míčky/šišky)
Příprava: pár minut výroba tvrzí
Hraje se v lese na velkém území, které je rozděleno například cestami, potokem. Každá skupinka má jedno území jako svoje domovské, ostatní jsou nepřátelská. Na svém území si každá skupinka ukryje svoje tři tvrze - A5 papír se jménem tvrze, které připevní na strom. Ke každé tvrzi ještě přidělají i dva klíče (označené symbolem tvrze). Také malý papírek označený klíčem a jménem tvrze, ke které patří. Tvrze by měly být ukryty zhruba ve stejně náročném terénu a stejně daleko od hranic. Jak mají všechny skupinky ukryté své tvrze, začne hra. Skupinky se musí jednak snažit ubránit svoje tvrze jednak se musí snažit dobít nepřátelské pevnosti. A to tak, že zjistí jméno nepřátelské pevnosti a nebo také donesou klíč z nepřátelské pevnosti. Na vlastním území mohou hráči chytat a dotykem (míčkem) likvidovat nepřátele. Chycený hráč se musí vrátit 'nabít' do jedné ze svých tvrzí. Navíc musí odevzdat klíč, pokud nějaký měl. Klíč je na místě zlikvidován, nemusí se nosit zpět. Z toho vyplývá, že pokud seberu klíč z tvrze a jsem chycen, lísteček je nadobro ztracen, zato jméno tvrze v mé hlavě přetrvá. Jméno nepřátelské tvrze si mohou skupinky na svém území zapsat. Po uplynutí časového limitu hra končí a spočítají se body. Skupinka s nejvíce body vyhrává. Body se počítají následovně.
Zjištěné jméno nepřátelské tvrze: 1 bod
Klíč z nepřátelské tvrze: 2 body
Za každý neukradený klíč ze své tvrze: 1 bod
Za každou tvrz, kterou nikdo neobjeví: 2 body
ZPRÁVA – kooperace, šifry, vynalézavost
Motivace: Venku zuří bouře. Silný vítr láme stromy a kapky deště bičují celou zem. Do takového počasí se nikdo neodváží. Jenže vy musíte doručit zprávu z osady na hrad. Stůj co stůj.
Pomůcky: cokoliv si děcka vymyslí
Skupinky si musí na dálku předat zprávu. Nejdříve si domluví signály nebo jak budou na dálku komunikovat (morseovka, praporky, cokoliv jiného). Nesmí si ukazovat písmena ani čísla ani na sebe volat. Pak se jim dá krátká zpráva, kterou musí odvysílat a přijmout.
Hraje se dvakrát. jednou se vysílá těžší zpráva, kdy je skupinka rozdělena jen na dvě poloviny podle toho, jak si to děcka určí. SCIO ME NIHIL SCIRE
Podruhé je skupinka rozdělena na tři části, zprávu si musí předat přes prostřední stanoviště. Přičemž na prostředním stanovišti jsou jen nejmladší děcka ze skupinky (prvňáci a druháci). CHAMELEON
SARACÉNI
Motivace: Musíte se vrátit ze Svaté země zpět do Evropy. V cestě vám ale stojí saracénská horda, která má ve svých řadách i strašlivé olifanty. Abyste se přes ně probojovali, budete muset nejdříve zneškodnit olifanty. Na hřbetě každého olifanta sedí v koši 3 lučištníci. Musíte tady zabít každého z nich. V tom vám ale budou bránit pěšáci, kteří si své olifanty budou chránit a snažit se vás zneškodnit.
Pomůcky: každá skupinka míčky své barvy, krabice
Příprava: zavěsit krabice mezi stromy
V lese je ve výšce cca 3m zavěšeno několik krabic mezi stromy. Každá skupinka musí do každé krabice hodit 3 míčky. Jakmile první skupinka nahází do všech krabic uvedený počet hra končí. Spočítají se a překontrolují míčky v krabicích a podle toho se určí pořadí skupinek.
V házení míčků do krabic jim ale budou bránit saracéni. Koho se saracén dotkne rukou (míčkem), ten se musí vrátit do svého tábora. Děcka mohou míčky házet i po saracénech. Zasažený saracén počítá do 15 a pak může opět vyběhnout na lov. Děcka si míčky mohou libovolně sbírat, nosit a předávat. Mají jich na skupinku přesně tolik, kolik je potřeba na všechny olifanty.
Krabice jsou upevněny tak, aby se s nimi dalo ze země pohodlně hýbat pomocí jiných provázků. To aby saracéni měli jednodušší práci. Když někdo hodí míček, saracén může pohnout olifantem.
Postřehy z hraní: Tahle hra se děckám líbila. Hráli jsme na vyřazování házením míčků. Děcka mohly používat jen svoje, barevně označené. Saracéni měli k dispozici kromě míčků děcek navíc i svoje neoznačené. Ke konci hry, až už bylo v krabicích hodně míčků, se saracéni snažili nemít u sebe na házení míčky děcek, ale nechat jim je v lese, kam si je zahodili. Aby si je pak mohli najít a snažit se je dostat do krabice.
RELIKVIE
Hraje se v pravidelné čtvercové síty, která představuje území vykopávak. jedna strana je označena čísly, druhá písmeny pro snadnější orientaci. Ve vykopávkách jsou umístěny tři relikvie a cílem družinek je relikvie najít a vykopat. Políčko objeví/spustí tak, že na něho stoupne někdo z družinky. V mříži jsou kromě relikvií i další políčka, která buď škodí nebo pomáhají. A také nástroje, které jsou potřeba k vykopání relikvie.
Každý člověk se může posunout jen o 1 políčko, ne diagonálně. Ve fázi pohybu se každý pohne jak chce nebo jak se domluvili. Až se pohnou, pokud stojí někteří vedle sebe, bojují. (Tím je míň lidí k vyhodnocení kde stojí). Ti co prohráli se vrací mimo mříž a pak můžou v dalším kole zase do mříže, ale od kraje. Vždycky se do mříže chodí od kraje, kdekoliv. Těm co zůstali ve vykopávkách se řekne, na čem stojí. Něco je prázdné, někde suroviny, někde zvláštní schopnost, někde je relikvie, kterou hledají, popřípadě věci, kterými relikvii získají - rýč, vzpěra, dynamit, krumpáč, lopata - tím, že na ní budou stát.
Boj, každá skupinka si může před vstupem do vykopávek vzít nějaké zbraně. To jsou kartičky s číslem. Vyšší vyhrává. Někdo si může vzít i jen brnění. To nikdy nejde zabít. Skupinky si můžou říkat, kdo co z protivníků má. Když se někdo vrátí do tábora, může si zbraň vyměnit, pokud je za co.
Zapisovat pole si mohou jen v táboře a to jen člověk, který se právě vrátil z pole. Takže tam nemůže být jeden zapisovač stále. Na začátku hry seznámit děcka s políčkama, která tam jsou.
Vyhrává skupinka, která jako první najde všechny tři relikvie.
Soubor s plánkem vykopávek, po kterých děcka chodily: Relikvie2015.pdf (27,5 kB)
Postřehy z hraní: Děcka si nesměly nic psát přímo do mříže, mohly si dělat poznámky jen mimo hrací pole. Což ovšem bylo náročné na pamatování, koordinaci a tak celkově. Prostě to skupinyky ne úplně dobře logisticky zvládaly. Ti malí jen tak chodily po mříži, co kde náhodou najdou a po chvíli je to začlo nudit. Až jsme jim to zakreslili i do mříže, začalo to bavit všechny a začali taktizovat, jak se na nějaké políčko dostat dřív než protihráč atd. Takže doporučujeme políčka hned po objevaní zakreslovat přímo do vykopávek, aby o nich měli všichni přehled.
KŘÍŽE
Motivace: Najít a obkreslit co nejlépe a co nejvíce křížů.
Pomůcky: barvy na tělo, papíry
Příprava: nachystat a připevnit na stromy pro každou skupinku cca 10-20 různých křížů
V lese má každá skupinka vyznačenou cestou, podél které má na stromech rozvěšené nakreslené kříže. Skupinka si musí tyto kříže nakreslit na tělo, co nejpřesněji. Kříže jsou proto různě zdobené a tvarované, aby to nebylo úplně jednoduché. Na konci s budou počítat jen přesně obkreslené kříže. Všechny skupinky vyráží současně, takže na sebe mohou vidět. Jejich cílem ale je, aby je cizí skupinka viděla co nejméně. Kříže si mohou nakreslit na záda, ruce, nohy a u toho špehovat druhou skupinku. Před spočítáním potom druhá skupinka může vyloučit jednoho z druhé skupinky, ze kterých se kříže nebudou počítat. Počítat se budou jen nakreslené kříže na těle
Před vyloučením si je můžou prohlédnout a když na někoho ruce třeba uvidí kříž, toho můžou vyloučit. Proto by si je měli kreslit pod oblečení. (Oblečení by měli mít stejné? nebo je nechat ať si to udělají jak chtějí, jestli se tam budou vyslíkat a dávat tak druhé skupince příležitost, aby je viděla)
Za každý dobře nakreslený kříž skupinka dostane 1 bod. Když byl kříž napůl podařený, dávali jsme po půl bodech.
KLASICKÁ STAVBA CHÝŠE
Skupinky nemají nic k dispozici. Jen za pomocí přírodních materiálů a terénu si musí postavit chýši, do které si pak celá skupika vleze. Ostatní je pak polívají vodou z PET. Nejsušší skupinka vyhraje.
PLÍŽENÍ
Cílem hry je proplížit se mezi strážemi přes hlídané území. Území by mělo být dostatečně členité a velké, podle počtu stráží, aby měly děcka šanci se proplížit. Strážci stojí pořád na místě a nesmí se pohybovat. Děcka se mohou jakkoliv zamaskovat, plížit se, schovávat se. Ten, koho stráže uvidí, hru končí. Vyhrává skupinka, ze které se nepozorovaně proplíží nejvíce členů.
KOŘENÍ – rychlost, kooperace, obchod
Motivace: Vaším úkolem je dojet do Číny, nakoupit koření a dovézt ho zpátky. Cesta je nebezpečná a mohou vás přepadnou bandité.
Pomůcky: koření, krabičky/sáčky na přenášení, platidla
Příprava: nachystat si koření
Jsou to klasičtí pašeráci, akorát se hraje s kořením. Děcka musely sami poznat koření, které chtějí nakoupit. Aby nekoupily za hodně peněz nějaké levné koření.
INKVIZICE – paměť, rychlost, strategie, detektivní
Motivace: Zachránit holky od inkvizice, která je nařkla z čarodějnictví.
Pomůcky: lístečky s alibi
Příprava: rozmístění lístečků po lese do 4 území
Hra začíná tak, že na tábor přijede a zasedne inkvizice. Pro dokreslení atmosféry je možné postavit hranici. Inkvizice jim oznámí, že dostali udání na čarodějnictví a v proslovu obviní všechny holky z čarodějnictví (z každé skupinky stejný počet).
A ihned se pokusí nějakou holku chytit, přivázat na hranici a upálit. Pokud se budou chtít holky obhajovat, stroze je odmítnou s tím, že čarodějnice nemají právo na obhajobu. V té chvíli by se měli ozvat kluci a začít holky hájit. Po chvíli dohadování se s inkvizicí dohodnou, že si holky mohou obstarat alibi, že nic neprovedly a pokud se jim to povede, budou omilostněny.
Začíná skutečná hra. V lese jsou 4 území. Jedno je hlavní, uprostřed, kruh o poloměru cca 10m. Další 3-4 jsou okolo, stejně velké, cca 20-50m vzdálené od hlavního území, podle terénu.
V hlavním území jsou lístečky, kde jsou poschovávané různé alibi, které dokazují, že holky nejsou čarodějnice. Každá holka se tedy musí dostat do tohoto území a najít si vhodné alibi ke svému obvinění. Jakmile ho najde, tak si ho zapamatuje a běží do nějakého z dalších označených území. V těchto územích jsou opět lístečky, tentokrát s potvrzením hlavní alibi z hlavního území. Každá holka si musí najít alespoň 2 podpůrné svědectví, ke svému alibi. Ty si opět zapamatuje. Jakmile má hlavní alibi a 2 svědectví, běží zpět k inkvizitorům, kteří jsou někde na mimo všechna označená území a sdělí jim svoji obhajobu. Pokud si vybrala správnou alibi i vhodné svědectví je omilostněna. Pokud jí to inkvizice neuzná, musí se vrátit zpět do hry. Také nesmí mít žádné holky stejné alibi. Takže pokud nějaké doběhne s alibi a svědectvími, ale jiná holka se už před ní úspěšně očistila s tímto alibi, má smůlu a musí jít hledat jiné.
Aby kluci jen tak nelelkovali, mají také svoje úkoly. Prvním je honit děvčata z jiných skupinek. Jakmile nějakou holku plácne mimo označené území (hlavní a vedlejší), slečna musí klukovi odevzdat život a vrátit se k inkvizitorům pro nový (kde ji případně chvíli zdrží). Na označených územích s lístečky jsou děvčata v bezpečí. Do těch kluci nesmí chodit.
Druhým jejich úkolem je trefovat kluky z jiných skupinek míčkem. Zasažený hoch opět odevzdá svůj život a jde si k inkvizitorům pro nový. Kluk bez života nemůže honit holky.
Vyhrává skupinka, ze které se jako první obhájí všechny děvčata.
MALÍŘI
Družina se rozdělí na dvě skupiny. Jednu tvoří 2 malíři. Ostatní jsou poslíčci. V lese najdeme místo, které ohraničíme například prostěradly, aby malíři neviděl ven a obráceně. Záleží na počtu malířů. Malíře posadíme dovnitř kruhu z prostěradel. Po lese rozmístíme jednoduché obrázky. Poslíčci vyrazí do lesa. Když najdou obrázek, tak se snaží si ho vrýt do hlavy. Nesmí si ho obkreslit, vyfotit atd. Když si poslíček myslí, že má obraz v hlavě, běží k prostěradlu a přes zeď popisuje malíři obraz. Ten ho podle vyprávění a popisu kreslí. Hodnotí se věrohodnost kopie. Vše je na čas.
PAKANI
Oficiální pravidla: Děti vybíhají po jednom z družin ke svým vedoucím, se kterými sehrají kámen/nůžky/papír. (Každá družina ke svému určenému vedoucímu-velmistrovi, sedí deset metrů před nimi). Pokud vyhrají pokračují dále do pole. V poli se nachází obdélník o rozměrech přibližně metr x 7 metrů (úměrné počtu vedoucích a dětí). V něm stojí vedoucí se svázanýma nohama k sobě (při rozpažení na sebe nedosáhnou). Přitom vydávají skřeky jako paka a i tak se tváří. Úkolem dětí je přes ně projít. Pokud jsou plácnuti, tak se vrací nazpět. Pokud projdou, tak za vedoucími jsou kdesi v lese skované zlaté valounky, které po jednom musí dopravit stejnou cestou do svého domečku. (Možná úprava je mít v kolečku určitý blivajs a v něm zlaté valounky). V poli může být maximálně šest dětí z každé desetičlenné družiny. Jelikož se někdy děti před Pakany hromadí a otálí s projitím, tak Pakani mají svého Gurupakana, který se pohybuje línou chůzí kdekoli v poli a dlouze stojící děti plácá po zádech a s připitomělým výrazem je posílá nazpět.
Jak jsme hráli my: Měli jsme za sebou dvě pole s Pakany. Pak byla opice. Ta se houpala na laně, které vyselo z větve stromu a děcka musely projít těsně kolem ní. A nakonec ještě byl had, který ležel líně na břiše a děcka plácal jen rukama a nohama, když se ho snažily přeskočit. V poli mohlo být jen jedno dítě ze skupinky.