Ve volném vesmíru; 2. 5. 2108

Jmenuji se Leopold Max, jsem hvězdoplavec. Badatel, průzkumník, objevitel a dobrodruh. Celý svůj život jsem zasvětil studiu hvězd a hledání mimozemské civilizace. Jsem přesvědčen, že ve vesmíru nejsme sami a musí někde existovat život podobný tomu našemu.

Sestrojil jsem vesmírný koráb, který byl schopen prostoupit stratosférou na oběžnou dráhu země a s pomocí Eleria se dostat až k nejbližší červí díře.

Ta mě přesunula poblíž naší nejbližší hvězdy Proximy Centauri. Několik měsíců již neúspěšně pluji prázdným vesmírem u tého překrásné hvězdy. Neodhadl jsem totiž spotřebu Eleria. Nového vesmírného paliva, které bylo objeveno teprve před třemi roky. Zatímco ostatní ho zkoumají a testují, já jsem se ho již odvážil použít. Chtěl jsem být první, kdo se podívá do hlubin vesmíru.

A tak ke hvězdě vystartovaly tři raketoplány. Destiny, Courage a Unity. Každá s jednou posádkou těch nejlepších astronautů. Jejich cílem bylo zjistit, kdo byl Leopold Max a co se s ním stalo.

A jejich pátrání se jim velmi dařilo. Leopold totiž za sebou úmyslně zanechával deník, aby ho případní následovníci mohli najít a stopovat. A tak raketoplány cestovalky ve stopách Leopolda Maxe z jedné planety na druhou.

Na Proximě Centaury našli vesmírnou rostlinu, kterou si zasadili a museli se o ni starat, aby jim rostla a měli tak zásoby. Na Altairu museli opravit raketoplány, které se jim porouchaly a na planetě Vega našli první pozůstatky vyspělé civilizace. A dokonce zahlédli jakéhosi podivného tvora.

Na Arcturu potkali první mimozemšťany. Podivný národ, který se označoval jen čísly. Každopádně díky nim získali Elerium na další cestu v naší galaxii, která pokračovala na Capelu. Tam nejenže objevili již vyspělou civilizaci, ale účastnili se i separatistického boje za osvobození. 

Před Aldebaranem byli varování tajuplným mimozemšťanem Nixem, Leopoldovým přítelem. Nicméně na Aldebaran museli, aby našli další stopy po Leopoldovy. To se jim ale vymstilo, protože je na této hvězdě zastihla křemičitá bouře a raketoplány musely nouzově odstartovat. V nastalém zmatku se jeden raketoplán oddělil. A přestože se všechny raketoplány dostaly na Algol, byli ztraceni. Museli se probíjet drsnou přírodou hvězdy a bojovat o holé přežití.

Posádka onoho ztraceného raketoplánu (vedoucí skupinek) strávila dvě noci v lesích. Museli si obstarat jídlo a dokonce i vodu k přežití, protože neměli žádné zásoby. K jejich velkému štěstí je našel Goro, mimozemšťan, který je na této nevlídné planetě provázel. Protože ale nemluvili společnou řečí, byla komunikace obtížná. Nakonec však našli způsob jak se dorozumět a Goro je zavedl k ostatním raketoplánům.

I jejich osdáky musely strávit noc venku. Jejich podmínky k přežití však byly snadnější. Po šťastném shledání je stopy zavedly na Castor, kde museli prokázat svoje schopnosti ve stavění mostů a na Polluxu zase předvedli svůj obchodní talent.

Na Denebu potkali Nixe, onoho Leopoldova přítele. Mimozemšťana se 4 očima. Potkali ho v maoském vězení, do kterého se svojí neopatrností dostali. Spolu s Nixem ale utekli, proklouzli hlídaným průsmykem, sjeli divokou řeku, prošli labyrintem, nasbírali diamanty a těmi pak uplatili jednoho z Maů, který jim pomohl, aby se dostali z planety pryč. 

Všechny indice však už ukazovaly na Polárku, že tam najdou Leopolda a tak s Nixem na palubě zamířili k této hvězdě. Na ní našli vyspělou civilizaci Loků a po mnohých útrapách se jim podařilo dostat na audienci k jejich králi. Jehož nevyslovitelné jméno Kixoalopkfmir(mlask)gudordl jim působilo nemalé potíže.

Jaké překvapení je však čekalo, když zjistili, že králem na Polárce byl právě jimi hledaný Leopold Max.

A tím také skončilo jejich putování po hvězdách naší noční oblohy. Svého cíle dosáhli, Leopolda našli. Jistě si s ním pak ještě dlouho dlouho povídali o svých dobrodružstvích, kterých nebylo málo. Nejen spaní v přírodě, ale plavili se i po hvězdných mořích, stavěli, vyráběli, dešifrovali tajné zprávy a v nouzi museli jíst i červi. Nakonec se však rozloučili a astronauté se bezpečně vrátili na Zemi.